SDH Žirovnice
Právě tak jako jiná města, byla i Žirovnice postižena častými požáry. Před rokem 1877 prováděly protipožární ochranu podle purkmistrovských nařízení a podle svých regulí Čechy samy. Ty pak před rokem 1876 zakupují i první jednoduchou dřevěnou stříkačku. Po velkých požárech v letech 1852–1853 a 1874, při nichž vyhořelo celkem 112 domů z 250 stavení, sešlo se 5 – 10občanů našeho města a vedli řeči dlouhé a dlouhé. Tito jedinci, zejména ve vánoční době r. 1876 přesvědčili další občany o založení hasičského sboru.
Na své prvé výborové schůzi dne 26. února 1877 již “pracoval” dříve zvolený prozatímní čtyřčlenný výbor: Fr. Brabec, Fr. Bystřický – kupec, Ant. Emmer – barvíř a Ant. Valenta – zámečník. Tomuto prvního výboru se podařilo z 52 uvědomělých občanů založit SDH.
Když tento sbor 7. srpna 1881 požádal městskou radu o stálou subvenci a jeho žádost byla zamítnuta z byrokratického nepochopení “pánů konšelů”, rozhodli se členové pro svépomocné akce. Přijímali větší počet přispívajících členů, získávali podpory. Pokladnu plnili výdělky své vlastní kapely; té na umoření dluhu za její stejnokroj byl ponechán celý výdělek z plesu, konaného 1.února 1882. Rozhodnutí sboru o svépomocných akcích se zplna zdařilo; roku 1883 měl sbor v pokladně na hotovosti již 102 zl. 81kr.
K odstranění technického cvičení pro starší členy navrhuje tehdejší velitel Josef Brdlík, aby cvičili jeden týden lezci, druhý stříkačníci a třetí všichni dohromady – tak se také dělo “podle návrhu panem velitelem proneseného”. Roku 1884 čítal sbor 46 činných a 27 přispívajících členů, “tedy suma sumárum 73 hasičů”.
Při valné hromadě 25. ledna 1885 se členstvo dovědělo, že sbor si sám musí hradit ze svého hadice a hasičské náčiní a že obdržel od pojišťovny v Krakově 10 zl., kdežto pojišťovna Slávie “náš sbor obdarovala novou stříkačkou”. To vše zvýšilo pracovní a cvičební úsilí, prakticky však se stříkačkou je nemohlo uskutečnit, protože během celého roku 1885 nebyl žádný požár. Že služba hasičská byla dobrovolná, ale i nebezpečná, dokazuje zřízení podpůrné pokladny při ústředí Zemské hasičské jednotky pro poraněné, popř. usmrcené při požárech. Toto nepatrné sociální opatření nebylo v našem sboru využito, neboť ani jednou až do 269. května 1890 nevolala trubka hasiče ani jednou k pohotovosti: toho dne se totiž vznítil vysoký porost lesa ve Stranné a zde cituji: “ač nebezpečí hrozilo a členy našimi omezeno bylo, nedostalo se nám k žádosti naší, by přítěž ke stříkačce zaplacena majitelem lesa, a ani nějaké odpovědi… jest ukázka s jakou neznalostí občané ke spolkům hasičským se mají…” s ironickým povzdechem píše jednatel.